E. L. James: 50 odstínů svobody (Fifty shades Freed)

Na podzim se na knižních pultech objeví třetí díl trilogie 50 odstínů pod názvem 50 odstínů svobody (Fifty shades Freed). Tento triptych (1. díl 50 odstínů šedi / Fifty shades of Grey, 2. díl 50 odstínů temnoty / Fifty shades darker) napsala britská spisovatelka Erika Mitchellová Leonardová pod pseudonymem E. L. James.

Kniha byla celosvětově propagována a marketingové oddělení udělalo pro popularitu této knihy doslova nemožné. Jeho strategií bylo knihu prezentovat jako erotický román, který uchvátí každou ženu. Navíc knihu vyzdvihovalo jako ojedinělý počin, který v literárním světě nemá obdoby. Byl to chytrý marketingový tah – vyvolat kolem této brakové literatury takový povyk a poprask. Vyšlo to, a tak mnoho žen (resp. nejen ony) si první díl této trilogie obstaralo a přečetlo, dychtivě očima hltalo druhý díl a nyní netrpělivě čekají na díl závěrečný.

Tento propagační humbuk (stejně jako lacinost a neprofesionalita čišící z každého vypoceného řádku) odrážejí nenáročnost, pohodlnost a konzum dnešní společnosti. Knize nelze upřít, že konečně donutila několik milionů lidí začít číst, ovšem pouze do doby, než přečtou 3. díl této trilogie, pak jejich čtenářský entuziasmus opadne a oni se navrátí ke svým telenovelám a seriálům. Možná se najdou tací, kteří se budou pídit po dalších podobných výtvorech, protože je čtení nadchlo. Nicméně se obávám, že takovou slátaninu, splácaninu, vykrádačku a nudu už nikde (bohudík za to!) nenajdou. V tom nejčernějším scénáři se však může stát, že paní Mitchellová ovlivněna dojmem dobře odvedené a placené práce, opět usedne k počítači, aby nás obšťastnila dalším svým pracně „obšlehnutým“ příběhem.

U knihy nemám potřebu kritizovat její děj, i když by si zasloužil lépe propracovat. Děj lze připodobnit k příběhům probíhajícím v románech pro ženy (žánrově spadá do tzv. červené knihovny). Co mi vadí, je její megalomanská propagace, která z ní dělá naprosto úchvatnou knížku. A tou opravdu není! Neodsuzuju nikoho, kdo má rád romantické knížky a zamilované romány, není nic špatného na tom číst oddechovou literaturu a nořit se do světa naivních představ a fantazie. Ale veřejně se nepřiznat k tomu, že píšu brakovou literaturu (červenou knihovnu), která nemá žádnou hodnotu, mě zaráží. Stejně jako to, že autorka opisuje a přebírá velké množství postav, dialogů atd. z dalších děl (S. Meyerová: Twilight sága, J. Austenová: Pride and prejudice aj.). Tomuto ani nelze říct inspirace, to je sprosté plagiátorství. Je vidět, že autorka spoléhá na to, že lidé prostě nečtou. Mně osobně přijde trapné číst znovu to, co už jsem někde četla. Mám pocit, jako by autorka trpěla nutkavou potřebou opisovat z knih vše, co se jí líbí. K tomu všemu se snaží děj románu zasadit do Washingtonu, přestože je Britka. Je poznat, že reálie Spojených států jsou jí cizí a při vyprávění v ich-formě sklouzává k britské angličtině.

Jak jsem se již zmínila, děj je typický pro ženské romány, tzv. harlekýnky. Chudá dívka Anastasia Steelová, 21letá studentka, se seznámí s 26letým multimilionářem Christianem Greyem, ředitelem společnosti Grey Enterprise Holding, do kterého se zamiluje. Ana je bledá dívka s hnědými (kaštanovými) vlasy, holka klučičí postavy, nemotorná, stále zakopává, není ničím výjimečná ani zajímavá, ráda čte knížky, nemá ani mobil, ani e-mailovou adresu, natož pak nějaký notebook. Christian je krásný bohatý mladík, který s Anou naváže vztah. Vybaví ji nejnovějším typem BlackBerry, notebookem, autem. Vztah se komplikuje tím (a o tom je celý první díl), že Ana zjišťuje, že Christian si nese z dětství velké trauma, a tak má potřebu všem ženám, které přistoupí na jeho hru, ubližovat a pod zástěrkou S-M hrátek je pak přivést k poslušnosti. Ana ho miluje a chce, aby byl šťastný, chce mu umožnit, aby ji týral, ale nedokáže se přenést přes bolest, kterou jí působí. Zlom nastává v okamžiku, když ji seřeže páskem. Ana Christiana opouští, přestože ho miluje. Odchází od něj ve chvíli, kdy zjišťuje, že jejich vztah postrádá kompatibilitu.

Ve druhém díle se k němu vrací, protože ji nenechá na pokoji a přesvědčí ji, že ji miluje a že bez ní nedokáže žít. Přistupuje na to, že S-M hrátky a praktiky nechá být a že bude mít s Anou normální vztah. Zvrat přichází ve chvíli, když Anu chce zastřelit Christianova bývalá milenka Leyla. Situaci však společnými silami zvládnou. Do toho se stane, že Anin šéf Jack Hyde po Aně vyjede a Christian ho nechává vyhodit z práce. Problémy jsou nakonec vyřešeny a Christian Anu žádá o ruku, ta souhlasí. Celý konec druhého dílu se točí kolem plánování svatby, ohlášek před rodinou. Při oslavě Greyových narozenin dochází k dalšímu střetu, mezi Anou a Elenou Robinsonovou (další exmilenka Christiana Greye). Ana se se sokyní vypořádá a těší se na svatbu. Druhý díl končí tím, že v autě na Christiana a Anu čeká Jack Hyde, který jim chce ublížit.  
Třetí díl je pak o tom, jak se Jack Hyde snaží vymyslet, jak se Christianovi a Aně pomstít, a jak se Ana smiřuje s tím, že bude Christiana navždy milovat i s jeho úchylkami.
Jak jsem již řekla, román je neprávem označován za erotický, či dokonce pornografický. To je ale velmi nadnesené, s pornem má společné pouze donekonečna se opakující fráze. Sex je líčen tak nějak neohrabaně a náznakově. Genitálie jsou popisovány výrazy jeho délka či její tamtodole (his length, down there). Považovat knihu za erotický román mohou pouze naivní náctileté dívky.

Po přečtení všech tří částí se člověk nediví tomu, že knihu autorka psala pod pseudonymem. Každý normální a sebekritický člověk by se za takový plagiátorský počin a neprofesionální výkon styděl. Nicméně když už byla odhalena autorčina totožnost, nezbývá jí nic jiného než trilogii vychvalovat a tvrdit, že je to jedinečná kniha, která stojí za přečtení. A nepřečtěte si to, když je to bestseller!

Nepřihlášený (12.01.2014 - 03:27)

Protože mám jinou práci, nepíši knihy ale čtu je. Twilight sága je skvělá, i když ne pro každého. Nedivím se, že inspiruje k napodobení. Serii si určitě nekoupím, ale půjčím z knihovny, až na mne dojde pořadí!

Nepřihlášený (08.09.2013 - 00:36)

Je až s podivem, že i když autorka tohoto článku považuje tuto sérii za plagiátorskou slátaninu, že přečetla všechny tři knihy a nepřečetla pouze jednu. Zajímalo by mě, jestli by byla sama schopna něco podobného napsat.

Přidat komentář